HERBÁŘ

violka vonná

Výluh se používá ke koupelím a obkladům při otocích a špatně se hojících ranách. Je skvělá pro citlivou a problematickou pleť. Pleť rozjasňuje a zklidní.

violka vonná
violka vonná
violka vonná

Violková nať (Violae herba) 


zklidnění – posílení – obnova 

 

 

Čaj
zlepšuje vylučování hlenů a odkašlávání. 

 

Macerát
pomáhá oživit unavenou pleť. 

 

Tinktura
pomáhá při otocích a podráždění. 

 

Tonikum – pleťová voda
pro citlivou a problematickou pleť. Pleť rozjasňuje a zklidní. 

 

Výluh
se používá k koupelím a obkladům při otocích a špatně se hojících ranách. 

 

Sůl
čistí, posiluje.

 

Maska – zábal
na posílení a zklidnění. 

 

Peeling
čistí, posiluje. 

 

 

Tělo
Obklady a koupele pomáhají při otocích a špatně se hojících ranách. 

 

Vlasy
Omývání, zábal pomáhají proti lupům a padání vlasů. 

 

Pleť
Pleťová voda, tonikum, peeling, maska, pro citlivou a problematickou pleť. Pleť rozjasňuje a osvěžuje. 

 

 

Upozornění:
Violka nemá vedlejší účinky, ale předávkování vyvolává zvracení. Dlouhodobější užívání se nedoporučuje. 

 

 

 

O rostlině

 
Čeleď: violkovité

 
Lidové názvy: fialka, psotníková bylina 

 
Droga: violková nať (Violae herba) 

 

Popis: Vytrvalá rostlina, která dorůstá výšky 10 - 20 cm. Nemá lodyhu, její listy rostou přímo z oddenku. Oddenek bývá delší jak 3 cm a vyrůstají z něj plazivé výběžky dlouhé až 15 cm, které zakořeňují. Listy jsou srdčitě vejčité nebo mohou mít i ledvinovitý tvar, na spodině mají malé kopinaté palisty. Čepel listů je zoubkovitá. Květy mají pětilistý kalich s pětičetnou, tmavě fialovou korunou. Kvete od března do dubna. Plodem je vícesemenná tobolka, pukající třemi článkovitými chlopněmi. 

 

Výskyt: Roste v příkopech, podél plotů, v houštinách a podél cest. 

 

Sběr a sušení: Nať se sbírá v době květu na přelomu března a dubna. Suší se přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech nebo umělým teplem při maximální teplotě 35°C. Oddenek se sbírá na podzim během září a října. 

 

Z minulosti: Váženou léčivkou byla už v antice, kdy se doporučovalo vdechovat její vůni při bolestech hlavy, nespavosti a návalech vzteku. Ve středověku se převážně používala při dráždivém kašli a k omývání hnisajících ran. 

 

Přirozenost, moc a účinek: 

Listí a květ modré fialky, pokud jsou čerstvé, chladí na prvním stupni a vlaží na druhém, když uvadnou a uschnou, studí a mokří méně. 

 

z herbáře P. O. Matthioli z roku 1544, ve vydání z roku 1931

 

 

Účinné látky:
Oddenek a v menší koncentraci i celá rostlina obsahují saponiny, sliz, flavonové glykosidy, voskové látky, alkaloid violin, vonnou silici a sloučeninu kyseliny salicylové. 

 

Zdroje:
Rok ve Svatojánu, Eva Francová, vydáno 2017
Léčivé rostliny, PhMr. Miloš Richter, vydáno 1971
Dr. Petr Ondřej Matthioli, Herbář neboli Bylinář, fotoreprint původního vydání z roku 1931
Bylinné recepty pro zářivé zdraví, Rosemary Gladstar, vydáno 2017